OTČE NÁŠ

člověka s klesající životní úrovní

 

Otče můj, starej se o mě, aby se mi dobře dařilo, ale zůstaň na nebesích a nevměšuj se příliš do mých záležitostí. Posvěť se jméno mé ať je známé, vážené, oblíbené a ctěné - zvláště u těch, na kterých mi záleží. Přijď království mé, můj úspěch, ať se rozšíří můj vliv, ani pro tebe přece není nic důležitějšího než já. Buď vůle má, abych dosáhl toho, co mám v úmyslu, potom snad občas udělám i to, co chceš ty. Jako v nebi tak i na zemi jsi mrtvý a bezvýznamný. Můj chléb je jistější v mé peněžence a ve spořitelně. Kdybys snad ráčil náhodou něco k tomu přidat, bylo by to sice překvapení, a nic bych proti tomu neměl: výhra ve sportce nebo v loterii by posílila mou důvěru a tvou prozřetelnost. Ale v důležitých věcech se spoléhám sám na sebe, tady žádné blouznění nepomůže. Víš přece, že člověk nemůže být živ jen chlebem, a já přece chci žít jako ostatní, kteří si mohou všechno dovolit. Odpuštění nepotřebuji, jsem slušný člověk, nikoho jsem nezabil, nic jsem neukradl, nikomu jsem neublížil. Nikdo mi nic nedaroval, já taky nejsem nikomu nic dlužen. Nebuď pomstychtivý, ale snaž se být ke mně tak velkodušný, jako jsem já se svým mrzutým obličejem k druhým. A neuveď mne do neštěstí, a když sesíláš katastrofy, tak jen těm druhým. Ale zbav mne zloby mých nepřátel. Neboť mé je království i moc a nejsem jen tak někdo.

 

Opsáno z nástěnky kostela sv. Jakuba v Brně dne 121102