Dosáhnout věčného cíle (tj. spásy člověka) může snad být těžké.

NEDOSAHNOUT HO JE STRAŠNÉ !!

CO BUDE NAKONEC ?

To, co bude nakonec, a jak se na konec dívat souvisí s cizím slovem eschatologie. Mezi poslední věci člověka patří smrt. Křesťanství není náboženství smrti, ale života. Víra ve věčný život nám klade otázku, jaké je povahy. Má dvě základní konečné podoby podle toho jak člověk žil. Jedna z nich se označuje slovem nebe a druhá peklo. Písmo svaté a jeho hodnověrné výklady nás vedou k tomu, abychom si nevytvářeli zkreslené nebo dokonce zcestné představy. S tímto koncem také souvisí konec světa a soud nad jednotlivými lidmi i celým lidstvem ve vztahu k světu. Před tímto všeobecným soudem jsou předpověděny události, které jej budou předcházet. Církev a křesťanství nemá očekávat nějaký dějinný triumf. K dějinám patří i kolosální podvody nabízející lidem programy, v nichž se člověk staví na místo Boha a oslavuje sám sebe. K těmto programům patří mimořádné sliby, že už nyní naplní lidský život tak, že lidé nebudou potřebovat naddějinné zaměření, vztah k věčnosti. Ve 20. století je ukázkou Hitler a jeho tisíciletá (věčná) říše a věčný socialismus. Ani člověk,ani státy a ani svět nejsou věčné. Věčnost je konec, kterým čas končí a přechází v jiný, pro nás nepředstavitelný rozměr. Kolapsy zmíněných říší 20. století a jiných v průběhu lidských dějin ukazují, co máme a nemáme čekat od nového uspořádání Evropy a vůbec každého dějinného lidského zřízení. V obrazech, které jsou obtížné pro výklad líčí poslední věci poslední kniha Nového zákona Zjevení sv. Jana (Apokalypsa). Jsou tam i obrazy plné hrůzy, a proto se název apokalypsa užívá pro mimořádné pohromy a rány. Výraz apokalypsa užili někteří z postižených povodněmi. Tyto obrazy vidíme ve spojení s příslibem, že Bůh své věrné neopustí a s modlitbou,kterou je zván do lidského života - přijď, Pane Ježíši.