MARIA SI PŘEJE MÍT NÁS VE SVÉ NÁRUČI

 

Proto je potřeba se ještě jednou zeptat, každý sám sebe, je-li naše modlitba, tak jak se ji modlíme, skutečným setkáním s Bohem? Když se modlíme růženec, když jdeme na mši svatou, když se zpovídáme, je-li to opravdu setkání s Bohem! Víte, naše modlitba může být opakem - nesetkáním s Bohem. Když se modlím jenom tehdy, když něco potřebuji, potom určitě nehledám Boha. Spíše hledám svoje zdraví, nebo něco podobného. A my bychom tolik potřebovali na prvním místě v modlitbě hledat především Boha.

Panna Maria v jednom poselství říká toto: "Nehledejte Boha kvůli vašim potřebám, ale hledejte ho kvůli Jeho lásce."

Abychom si dobře porozuměli, ještě jeden příklad. Když vejdete do nějaké prodejny a chcete něco nakoupit, nijak vás nezajímá osoba prodavače. Zajímá vás to, co chcete koupit. Když najdete něco, co je dobré a není drahé, nakoupíte a odejdete. Osoba za pultem vás nezajímá. A tak to může být i s naší modlitbou. Bůh nás nezajímá. Nezajímá nás, co říká, co po nás žádá, k čemu nás vyzývá, ale velmi nás zajímá to, jestli nám dá, co potřebujeme. Jestli to takto děláme, pak naše modlitba není vůbec žádným setkáním s Bohem.

Ježíš říká: "Hledejte a naleznete, klepejte a bude vám otevřeno. Nejdříve hledejte Boží království ..." - to zamená Jeho, Boha hledejte! Víte, může to tak být i se mší svatou. Je mnoho křesťanů, kteří chodí na mši svatou jenom proto, že to cítí jako povinnost, že je potřeba chodit. Oni nehledají Boha ve mši svaté. A často žádají, aby se mše svatá skončila co nejdříve, aby farář dlouho nekázal a potom běží po svém. Panna Maria nás učí, že na prvním místě při mši svaté je prožít setkání s Bohem. Z tohoto setkání se potom může rozvíjet setkávání s Bohem ve světě. Je potřeba se za to modlit, aby každá naše modlitba byla tím setkáním a celý náš život potom i modlitbou, to jest nepřestávajícím setkáváním s Bohem. Proto mnozí lidé utíkají od modlitby, nemají ji rádi. Pokud se i modlí, jejich modlitba ve skutečnosti není setkáním s Bohem.

Když se ptám lidí, zdali a kolik se modlí, potom velmi málo a jenom "něco".

Panna Maria nás chce vrátit do Božího světa, protože my většinou žijeme vně tohoto světa. To lze nejlépe doložit na příkladu mše svaté. Když křesťan přichází na mši jenom proto, aby splnil svoji "povinnost", potom, když se vrátí domů, "odloží mešní šat" a hned začne jiný život. Bez Boha. Dělá si, co chce, jak chce a Bůh zůstal někde daleko.

Panna Maria si přeje, aby všechno bylo v kontaktu a ve vztahu s Bohem.

To je ono, co nás Panna Maria učí. Abychom dokázali vidět jedni druhé a přijímat jedni druhé.To, co Ona nás učí, abychom se modlili, to jsou ty jednoduché věci, které se máme naučit a skrze ně umět žít s druhými. Chcete-li vědět, zdali je vaše modlitba dobrá, jste-li dobrými žáky ve škole Mariině, tak mi neříkejte, kolik se denně modlíte růženců, ale jak se vám daří mít v úctě druhé lidi, jak se vám daří je milovat, přijímat, poznávat, nakolik vás druzí podněcují, abyste dělali dobro. Vidíte, Ježíš se na konci nebude ptát, kolik jste se pomodlili růženců, nebude se ani ptát, jestli jste byli v Medžugorje, ale bude se ptát, poznali jste mne?

Když Panna Maria říká, já vás žehnám, říká tím, já vás chráním, já jsem s vámi, já vás učím všechno. To je Její aktivita. A pak ještě: já si přeji, abyste všichni byli v mém náručí. Jak je náruč důležitá pro dítě - i pro nás - to ví jenom dítě. My jsme duch, duše a tělo. Maria je nám fyzicky blízko. To není teorie, Ona je zde, Ona je přítomna, Ona si přeje mít nás ve svém náručí. A tím nám chce ukázat, jak máme být jedni s druhými.

Pomyslete si: přijdete domů a budou se vás ptát - co jste se tam naučili? Neříkejte jim: "Musíme se modlit každý den tři růžence, musíme se postit, musíme chodit na mši svatou, musíme se zpovídat." Začnete-li takhle, tak vám řeknou - no děkuji pěkně, tak už dost. Když ale řeknete: "Naučil jsem se říkat díky, naučil jsem se, že mohu druhému přinášet pokoj, naučil jsem se, že mohu odpouštět. Naučil jsem se nosit svůj kříž a nyní mám pokoj a radost." Každý bude rád poslouchat, co jsi se naučil. A když budou říkat, jak to teď děláš? Řekni - velmi jednoduše. Zrána se modlím, modlím se i večer, postím se, chodím na mši svatou, zpovídám se. Řeknou: "Výborně! I já to tak budu dělat."

Fra. Dr. Slavko Barbarič