ODPUŠTĚNÍ

Proč vůbec odpouštět?

 

Chceš-li být otrokem nějakého člověka, nesnášej ho. Pak s tebou bude ráno, po celý den i v noci. Tenhle člověk bude s tebou také jíst a naruší tvé trávení. Zničí tvou schopnost koncentrace, zničí každou příjemnou chvilku a zbaví tě tvého pokoje i radosti. Své štěstí vkládáš do jeho rukou. Dáváš mu skutečnou moc nad sebou samým... (John Powell)

 

Křivda se nevyhne nikomu

Neexistuje člověk, který by nikdy neprožil křivdu a ublížení. Neexistuje člověk, kterého by prodělaná křivda a ublížení nebolely. Pocit křivdy, ublížení a nespravedlnosti se hluboce dotýkají nitra každého člověka a volají po vyrovnání, odplatě a pomstě. Příkoří nenechává nikoho chladným.

 

Máme zlu nechat volný průchod?

Do této situace ale vstupuje Ježíšova výzva k odpuštění. Není ale naivní, nerealistická a odtržená od života? Máme každému jen tak "odpustit"? Máme zlu nechat volný průchod?

Odpouštějte a bude vám odpuštěno. (Lk 6.37)

 

Odpuštění neschvaluje zlo

Odpuštění a boj proti zlu si neprotiřečí. Ježíš sám ukazuje cestu k naplněnému životu i skrze odpuštění. Jeho život je ale současně bojem proti zlu.

Nelze totiž ztotožňovat člověka s jeho jednáním. Člověku je třeba odpustit a dát mu šanci. Jeho činy se musí odsoudit a popřípadě přijmout opatření k zamezení šíření zla. Odpuštění musí souviset s nápravou věcí. Boj se zlem ale naopak nesmí odpuštění opomíjet. Tak by se ke slovu dostala pomsta, která plodí další zlo, zášť a nenávist.

 

Proč odpouštět?

Neodpuštění negativně ovlivňuje celý život člověka, včetně jeho těla a psychiky. Zanedbané, potlačené a někdy i zdánlivě zapomenuté křivdy nic neřeší. Působí destruktivně. Neodpuštění člověka ničí, rozkládá a znepokojuje. Je zdrojem napětí a podrážděnosti. Neuzdravené křivdy se mění i ve zdroj ubližování druhým. Ať už totiž člověk chce nebo ne, předává to, co sám zakusil, dále. Potřebuje se utrpení zbavit a tk ho přesouvá dál. Ono se k němu pak ale vždy navrací ...

Neodpuštění působí jako jed zasahující všechny oblasti života a vztahů: k Bohu, k lidem, ke světu a i k sobě. Projevuje se na úrovni osobní, na úrovni rodin, různých skupin i národů...

Skrze odpuštění se člověk stává vnitřně nezávislým na negativním vlivu zla. Ukřivdění pak ztrácí svou zničující moc.

Odpouštějte a bude vám odpuštěno. (Lk 6,37)

 

Odpustit nelze "na povel"

Odpuštění není mnohdy jednoduchou záležitostí. Pocit křivdy člověka zasahuje v několika vrstvách. Proto zpracování křivdy a odpuštění musí proběhnout ve všech zasažených úrovních a oblastech lidského života.

Rychlé a levné rady typu: "musíš hned odpustit", "zapomeň na to", "čas léčí rány" jsou neúčinné a k opravdovému odpuštění vedou jen zřídka. Vyrovnání se s křivdou, odpuštění a uzdravení je dynamickou záležitostí, která mnohdy potřebuje svůj čas.

 

Kroky na cestě k odpuštění

Odpuštění je procesem, jehož motivem je spíše rozhodnutí, než pocity. Na počátku tohoto procesu je dobré uvědomit si svou hodnotu jako člověka i jako Božího dítěte a připomenout si, že i když se cítíme nemilováni a nedoceněni, Boží láska k nám trvá. V Bohu je naše bezpečí a význam.

1) Přiznat si pociťovanou křivdu, negativní emoce a svá zranění. Přiznat si, že mi vzniklá situace vadí a že mě bolí. Přiznat si, že mám problémy odpustit a že možná viníkovi nepřeji rozhodně nic dobrého. V této první fázi je třeba před sebou své pocity nepotlačovat a nic si nenalhávat.

2) Pojmenovat své pocity. Tato fáze může být pro mnohé důležitá. Je možné si najít důvěryhodného partnera, před kterým můžeme své pocity slovně formulovat. Může jím být někdo blízký, náš zpovědník, ale i Bůh. Důležité ale je, aby v tomto kroku nebyl člověk sám. Mohl by totiž upadnout do pasti sebelítosti, která člověka uzavírá a znemožňuje jeho rozvoj.

3) Pohlédnout na křivdu nezaujatě z jiného úhlu, nadhledu či odstupu. Připustit si, že vzniklá situace může míti jiná hlediska, než ta, která vidíme úhlem svého pohledu. Uvědomit si, že ukřivdění je obecnou lidskou záležitostí.

4) Snažit se pochopit toho, kdo nám ublížil. Možná, že dotyčný člověk nejedná vědomě zle. Jeho jednání třeba ovlivňuje jeho podvědomí a špatné zkušenosti. Často lidé jednají zle, protože ani jinak neumějí. I Ježíš se na kříži modlil: "Otče odpusť jim, neboť nevědí co činí" (Lk 23,34).

5) Rozhodnout se neškodit a zříci se pomsty. Nepřát, ani nepůsobit viníkovi zlo. Rozhodnout se ho přijmout jako člověka, bez ohledu na jeho vinu. Nemluvit o něm zle před lidmi.

6) Žehnat. Žehnání znamená svolávání Boží přízně na dotyčného. Tím i křivdu předáváme Bohu.

Požehnej tě všemohoucí Bůh - Otec i Syn i Duch Svatý. Amen.

Když člověk odpustí, neznamená to, že k druhému musí okamžitě pociťovat kladné city. Odpuštění je někdy delší proces, ve kterém se pocity mohou zákonitě opožďovat.

Jeden druhému odpouštějte, jak i Bůh odpustil vám. (Ef 4,29)

 

------------------------------------------------------------------------------------------

Doporučené a použité prameny: Křivda, odpuštění, smíření (J. Augustyn, Karmelitánské nakl.), Manželství je vztah (L. Crabb, Návrat), Vězení s klíčem uvnitř (K. Lachmanová, Karmelitánské nakl), Odzbrojená urážka (J. Lafftitte, Zvon), Život v usmíření (A. Ceccini, Paulínky), Osvobození (W. Margies, Logos), PE Wella - Exercicie, Bible: Mt 18,21, Mk 11,25, Lk 11,4, Lk 5,21, Iz 53,11, Kol 3,13

Opis: Pastorační středisko, Thákurova 3, Praha 6; www.vira.cz, www.grantis.cz