O PEKLE

 

Výňatek z duchovního deníku služebnice Boží, sestry Faustiny.
Heleny Kovalské, (polské národnosti - žila v roce 1905-1939, její svatořečení se projednává). Deník strana 321, §741

Dnes jsem byla v propastech pekla, provázena andělem. Je to místo a stav velikého utrpení. Jak strašně je veliká jeho rozloha a různost muk, jasně jsem viděla:

První muka - ztráta Boha.

Druhá muka - ustavičné výčitky svědomí

Třetí muka - že se ten úděl nikdy nezmění

Čtvrtá muka - oheň čistě duchovní, zapálený hněvem Božím

Pátá muka - ustavičná temnota, strašný dusivý zápach
                      Ačkoli je temno, vidí se tam navzájem. Satani i duše zavrženců vidí
                      všechno zlo jiných i své vlastní.

Šestá muka - ustavičná společnost Satana

Sedmá muka - strašné zoufalství, nenávist Boha, zlořečení, proklínání a rouhání.

To jsou muka, která trpí stejně všichni zavržení. Ale to není ještě konec muk, jsou ještě muka pro jednotlivé duše, jsou to muka smyslů.
Každá duše čím hřešila, tím je trestána, strašným způsobem, který se nedá vylíčit.
Jsou strašné propasti, kde jedna muka se různí od druhé. Umřela bych vidouc ta strašná muka, kdyby mne nepodpírala Všemohoucnost Boží.

Ať hříšník ví, kterým smyslem kdo hřeší, tím bude trestán po celou věčnost.

Píši o tom z rozkazu Božího, aby se žádná duše nevymlouvala, že není vůbec pekla, nebo tím, že tam nikdo nebyl a neví se tedy, jak to tam je.

Já Faustina, byla jsem z rozkazu Božího v propastech pekla k tomu, abych mohla dosvědčit duším - že peklo jest. O tom tedy ne jenom mohu mluvit, ale mám rozkaz od Boha, abych to napsala (písemně).

Satani mne proto nenávidí, ale z Božího rozkazu museli mne být poslušni.
To, co jsem napsala, je slabým stínem věci, které jsem viděla. A (zvláště) jedno jsem pozorovala, že je tam nejvíce duší, které nevěřily, že peklo je.

Když jsem přišla k sobě, nemohla jsem se uklidnit ze zděšení, jak strašně tam trpí duše a tím vroucněji se ještě modlím za obrácení hříšníků. Ustavičně prosím o Milosrdenství pro ně.

Můj Ježíši, chci třeba až do konce světa umírat v největších útrapách než abych Tě měla urazit nejmenším hříchem.

Strana 321, §741 "Deníček - Boží milosrdenství v mé duši"(Karmelitánské nakl. 2001)

 

§964-965 na str.395 ze dne17.2.1937:

Dnes ráno, v době mše svaté, jsem viděla Pána Ježíše trpícího. Jeho muka probíhala v mé cele, ač způsobem neviditelným, přece ne méně bolestivým. Ježíš na mne popatřil a řekl: Duše hynou - přes mé hořké utrpení dávám jim poslední naději na záchranu. Mé svaté Milosrdenství!
Jestliže se duše nemodlí nevnoří s klaněním do mého milosrdenství, zhynou na věky!

Sekretářko mého milosrdenství, piš, mluv duším o tom velikém milosrdenství, neboť blízko je den, strašlivý den mé spravedlnosti.
Povídal mi Pán: ztráta každé duše Mně pohrouží do smrtelného smutku. Nadevšecko mně potěšíš, když se modlíš za hříšníky. Nejmilejší modlitba je za obrácení hříšníků, věz, má dcero, že ta modlitba je nadevše vyslýchána!

 

Pravda o pekle je jedna z těch, jež jsou předmětem popírání, nebo výsměchem lidí, nepřátelských náboženství, na něž myslí člověk věřící jen s jistou tísní v duši.

Jedni zařazují peklo do pohádek světa a mýtů, druzí se před ním chvějí s úzkostí a strachem.
Pro jedny je nepochopitelné z důvodů nekonečné dobroty Boží. Pro druhé je požadavkem Boží spravedlnosti.

Chovat v sobě odmítavý postoj k této Pravdě znamená však oklamat sama sebe. V Písmě Svatém se o něm mluví na mnoha místech jasně.
Například v Evangeliu sepsaném Matoušem (Mt 3,1) činí sv. Jan Křtitel narážku na věčný neuhasitelný oheň pekelný, jenž stihne ty, kdo budou vyloučeni Mesiášem z jeho království.
V Mt 5,2 hrozí Kristus peklem velkým hříšníkům, zvláště těm, kdo těžce porušují lásku.
(Kdo svého bratra zatracuje, propadne pekelnému ohni. Do pekla přivádí druhé opomíjení skutků milosrdenství)
Mt.25,41zanedbávání milostí,
jak patrno o moudrých pannách  (Mt 25,1): Kdo nebude mít v hodině smrti Svatební roucho posvěcující Milosti, nebude připuštěn na Svatební hostinu, nýbrž bude vyvržen do temnoty, kde bude pláč a skřípění zubů.(Mt.32,13,8,11,12)
Nejlepší je nauka o pekle v podobenství o boháči a chudém Lazarovi (Lukáš16,19-31)

Konečně při řeči o posledním soudu ...
Pak řekne Kristus - Soudce těm, kdo budou na levici: Odejděte ode Mne zlořečení do ohně věčného, který je připraven ďáblu a jeho andělům. A půjdou tito do ohně věčného, do trápení věčného, spravedliví pak do Věčného života (Mt 24,41)

Ze slov Kristových, výše uvedených, ale je jich ještě více, je patrno, že peklo je místem muk věčných.
Všeobecně se uznává, že v této vlastnosti pekla, v naprosté beznadějnosti, jakékoli úlevy, tkví nejstrašnější osten pekla.

Peklo by nebylo peklem, kdyby nebylo věčné.
Stačí naše fantazie na to, aby si představila takovou věčnost?

Vzácný spisovatel dr. FX Novák v knize "Pohledy do života bohoslovců a kněží" na str.78 nás do toho uvádí:
Milióny miliónů let v hrozných mukách a bolestech
Milióny miliónů let v nenávisti a proklínání
Milióny miliónů let bez nejmenší útěchy, bez nejmenší úlevy ...
Milióny miliónů let bez nejmenšího paprsku lásky, dobra a krásy ...
a až ty milióny miliónů let uplynou, pak se to bude jako dětský cyklus opakovat milionkráte milion.
A až ta doba strastí bude naplněna, pak to nebude ještě ani začátek, ani minutka na věčném orloji zatracencově ...

Bůh miluje všechny lidi, vždyť jsou jeho tvory. Vybavil je svobodnou vůlí - nejsou tedy otroky, nebylo by to Dílo důstojné Boha - a když se zármutkem vidí, že zaslepenci se od něho odvracejí a jsou v nebezpečí zavržení.

Ten, který nás stvořil bez nás, nespasí nás bez nás, to jest proti naší vůli, nebo bez naší snahy.

Vyzývá nás, abychom se modlili za obrácení hříšníků a abychom nabádali své bratry ku správné cestě svého života.

 

Sestra Faustýna byla prohlášena za svatou 30. dubna 2000 papežem Janem Pavlem 2.