SPOR S TELEVIZOREM

Ačkoliv všichni nadávají na televizor, téměř všichni před ní vydrží sedět celé hodiny... Já vedu věčný spor s televizorem. Na jedné straně se mi tento aparát velmi líbí. Není to chvála lidského ducha? Kolik mozků, kolik lidí pracovalo, aby připravilo lidem tento přístroj! Kolik krásných bratří a krásných sester se tam objevuje, aby nás obohatili svými dary. Celý svět vstupuje do našich bytů. Co všechno nevidíme a neslyšíme.

A přece jej nemám rád. Dívá se na mne tím chladným skleněným okem sveřepě, panovitě, pyšně, jako by věděl, že má přitažlivou moc ... a výsměšně a lstivě jako had. Říká mi: "Já jsem teď pánem duší. Já jsem největší kazatel. Neovládám duše a srdce násilím, ale kulturou, informacemi, hudbou, uměním a krásou ... Lidé se budou dívat na Monte Christa, ale ne na tvého Krista ...

Olupuje o svobodu -Jeho dnem je noc. Vládne našim nocím. Obětujeme mu čas, v který Pán zhasíná světla, aby všechno stvoření utichlo a v pokoji odpočinulo. Aby nabralo nových sil. Toto bdění vysiluje. Lidé jsou unavení, mrzutí, nevlídní. Nechci televizor, bojím se ho. Nemohu všem radit, aby televizi vyhodili. Nechci v televizi vidět ďábla, ale nevidím v ní ani anděla. Zařadil jsem televizor mezi nástroje člověka. Musí mi sloužit, ne já jemu! Radím vám: vyhoďte přístroj a objednejte si nástroj. Ten vezmete, když jej potřebujete. A pak jej musíte pevně ovládat. Běda, když nástroj ovládá vás!

Bojím se televize, bojím se o své bratry a sestry. Učí se dívat na svět tím chladným okem. Dívat se a dívat, celé hodiny se dívat ... Zapomínají, nemyslí ... jen hltají. Množství, hluk, všechno možné zavaluje duši. Nepřijde ke slovu nitro: ... Nemám čas ... Televizor nám jej ještě krade. Jen se dívat a poslouchat. Lidé zapomínají mluvit. Manželé mezi sebou, rodiče s dětmi, mládež mezi sebou, lidé s knězem ... Ztrácejí řeč.

Nemají, co by si řekli. Čekají, až se budou moci dívat na televizi. Tolik umění se nám dostává, avšak ztrácejí čím dál víc umění žít. Obraz a skutečnost se rozcházejí. Vlastní energie a tvořivost klesá. Jsou stále hltavější ti televizní diváci. Neboť to je nákaza, tak jako je jí užívání jedů, které mohou i pomáhat. Nedivte se, že vedu spor s televizorem.

Dej, Pane, abychom používali pozemských dobertak, abychom neztratili dobra nebeská. Aby naše srdce byla tam, kde jsou pravé poklady. Staň se TY naším televizorem, abychom viděli daleko a hluboko, abychom rozšířili svůj sluch pro to, co televizor neříká. Ať umíme víc dávat, než přijímat. Ať se neklaníme televizoru jako poslu pozemského krále, který na nás chce klanění ... Jen tobě chceme a můžeme sloužit s nerozděleným srdcem.

Amen.