Dosáhnout věčného cíle - (t.j. spásy člověka) může snad být těžké, nedosáhnout ho je STRAŠNÉ.

 

SVĚT Z KŘÍŽE KRISTOVA

 

STŘEZ SE LEHKOMYSLNOSTI

Žiješ svůj život. Co činíš pro duše, co činíš zvláště pro svou vlastní duši? Čím začínáš den, na co myslíš? Jsou lidé, kteří žijí jen pro své přátele, pro svůj alkohol, pro cigaretu, pro gymnastiku a sport, pro ženy, pro kopanou, pro bursu a zisk. Jaký život, jak bědný život! Jaká prázdnota, jaká beznadějná existence. Jak se nyní budeme modlit tajemství růžence ...? Jenž pro nás bičován byl?

 

PRAVÁ TVÁŘ HŘÍCHU

Kdybychom my mohli vidět pravou tvář hříchu! Ježíš viděl tvář hříchu v Getsemaně a hnusila se mu. Náš hřích má také svou tvář, ale my ji nevidíme, nebo nechceme vidět. Kdybychom ji viděli, musili bychom se hnusem odvrátit, zemřít. A přece se rozhodujeme pro tuto tvář, kdykoliv hřešíme. A to činíme ne jednou, nýbrž často', ne z donucení, nýbrž dobrovolně, chladnokrevně, v bezprostřední blízkosti Ježíšově. Tvář hříchu! Je tvář hříchu, o němž mluví Pius XI. ve svém okružním listě o manželství: Jsou takoví, kteří vraždí dítě, než žije, nebo aspoň, než se narodí! Jaká je tvář ostatních hříchů? Kristus stojí mezi námi a ti, kteří odmítají plnit povinnosti jeho a jeho Církve, volí tvář hříchu, tvář Barabášovu. Odmítají Krista. Víme kdo je Kristus. Není to podvodník, zloděj, vrah. Je to přítel, náš průvodce. Co chce? Jen naše štěstí. Na starém pergamenu lze čísti tyto řádky: Slyšel jsem o něm mnoho, ale nikdy jsem si ho nevšímal. Den ze dne mne zahrnoval svými dary, a já jsem mu nikdy neděkoval. Často se zdálo, že touží po mém přátelství, já jsem však zůstával lhostejný. Když bylo se mnou zle a hrozilo mi nebezpečí, nabízel mi útočiště, chránil mne, a já jsem zůstával nevděčný. Nakonec mi zastoupil cestu a se slzami v očích mne prosil: Pojď a žijme pod jednou střechou! A mám vám říci, jak se ke mně chová nyní? Stará se o každou maličkost, dává mi více, než se odvažuji žádat, předchází všechna má přání a nikdy mi nevytýká mou dřívější nevděčnost. Jsem jeho dlužníkem, ale on chce, abych mu říkal: Příteli, to je Kristus i pro nás. Vedle něho stojí Barabáš. Chce také on naše štěstí? Vede nás ke štěstí také on? Je také on takovým přítelem? Podívej se ještě jednou na Ježíše, dokud je čas a rozhodni se navždy pro něj, cele, ne polovičatě. Když náboženství, pak náboženství Ježíšovo, ale úplně:, ne kousek Budhy, kousek Konfucia, kousek horského Kristova kázání, kousek humanizmu vedle sebe. Padnout před Kristem na kolena a zvolat: Pán můj a Bůh můj ... A podle toho jednat a žít.

 

JE BŮH SPRAVEDLIVÝ?

Ve světě se děje bezpráví. Zůstane to všechno bez trestu? Smí člověk dělat, co chce? Boží spravedlnost dojde ke svým právům. Spravedlnost pracuje mlčky. Ale toto mlčení Boží spravedlnosti je strašné. Tiše roste vina hříšníkova. Je hrozné, co se v tichosti děje v jeho duši. Žije, raduje se, baví se, směje se. Pak najednou přijde čas, opona je zdvižena před Boží spravedlností a celý život se ukáže jako příšerná komedie. Co jsou lidé? Nejsou tím, čím se zdají, když se smějí, když jsou opěvováni! Člověk je tím, čím je před Bohem, před spravedlností Boží. Ostatní všechno nemá smyslu. Hodnota jeho života je, a musí býti vážena jen spravedlností Boží.

 

SOUD BOŽÍ

Ježíš prohlásil Kaifášovi: Uvidíte přicházet Syna člověka na oblacích nebeských. Přijde soud. Na soudě se objeví každý takový, jaký je. Mlčení spravedlnosti není mlčením slabosti, nýbrž mlčením síly.Čím déle Bůh mlčí, tím přísnější bude soud. Jaký bude pro nás tento soud, co řekne? To je otazník. Stanoveno je lidstvu jednou zemřít a potom bude soud. Všichni se objevíme před soudním stolcem Kristovým, jemuž Otec odevzdal všechen soud. A jeho soudní výrok bude jen dvojí: "Pojďte požehnaní Otce mého, a vládněte královstvím mým! - Odejděte ode mne, zlořečení, do ohně věčného! - Který výrok chceš ty? Kdybychom sami sebe soudili, nebyli bychom souzeni.

 

JEŽÍŠOVA STAROST O NÁS

Soudní zasedání skončilo. Vojínové odvádějí Ježíše. Bude to pro něj strašná noc. Noc hrozných muk: Ježíši, pověz nám, kdo tě udeřil? On však mlčí a modlí se. - Zní to snad divně, ale na tento večer, na tento výjev musím myslit, když večer v rozhlase zaslechnu: Dobrou noc. Musím mysliti na Ježíše, na tuto jeho noc. Noc je plná hříchů a zloby. Před námi je město. Mnozí lidé opouštějí své domy, provázeni svými pudy a vášněmi. Jdou za hříchem. Hynou lidé, hynou duše. Brány věčnosti se otvírají a zavírají. Hudba hraje. Ve tříčtvrtečním taktu umírají duše: Bůh je urážen. Dobrou noc! To je pozdrav, který posílá Ježíšovi hříšník ... A zatím ve všech kostelích, ve všech svatostáncích v nejhlubších temnotách se chvěje srdce Ježíšovo o věčný osud lidí, každého z nás.