TŘETÍ FATIMSKÉ POSELSTVÍ

Tento obrázek (pod článkem) s modlitbou byl vydán jako upomínka na pouť sv. Otce Jana Pavla II. do Fatimy dne 13. května 1982 a zvláště k použití během celosvětové noční vigilie, jak byla vyhlášena Modrou rmádou Naší Paní z Fatimy na noc z 12. na 13. května 1982. Jsme šťastní, že sv. Otec Jan Pavel II. (stejně jako jeho předchůdce papež Pavel VI.) dosvědčili celému světu důležitost fatimského poselství osobní poutí k místu zjevení Naší Paní.
Národní svatyně Neposkvrněného Srdce Panny Marie.

Modlitba:
Nejdražší Matko, jsme plni vděčnosti, když čteme následující slova Zástupce Tvého Syna, papeže Jana Pavla II.: "Jak bych mohl kdy zapomenout, že se ta událost (útok na život sv. Otce) odehrála na náměstí sv. Petra v den a hodinu, kdy se před více než šedesáti lety Matka Kristova poprvé zjevila třem chudým venkovským dětem z Fatimy v Portugalsku. Vždyť ve všem, co se mně v ten den přihodilo, pocítil jsem Její zvláštní mateřskou ochranu a péči, která se ukázala silnější než smrtící střely."
S hlubokou vděčností připojujeme se k našemu milovanému sv. Otci a z hloubi srdce prosíme, nejdražší Matko, abys ho stále provázela svou ochranou. Kéž nás vede k vítězství tvého Neposkvrněného Srdce, jak jsi to slíbila ve Fatimě. Amen.

Když přešla série šesti zjevení, svěřila Matka Boží Lucii 13. října 1917 zvláštní poselství, které vešlo do dějin jako třetí fatimské poselství.
Toto zvláštní poselství Matky Boží bylo dáno 20.4.1953 leirijskému biskupovi v Portugalsku, když se církevní úřady ujistily, že při prozkoumání poselství mezi roky 1917 až 1953 nenašlo nic, co by odporovalo pravdě.
Z Leiria šly tyto dokumenty arcibiskupovi do Coimbry. Ten je poslal zvláštním poslem do Říma, kde byly předloženy papeži Piu XII.
Když papež Pius XII. přečetl třetí poselství, byl jeho obsahem tak otřesen, že dokument hned zapečetil a prohlásil, že jej nechá k dispozici svému nástupci. Krátce na to Pius XII. zemřel. V říjnu 1958 byl po něm zvolen za papeže Jan XXIII. Počátkem roku 1963 mu byla položena otázka, co se má stát s třetím fatimským poselstvím. Na ni odpověděl: "Zůstane až na další tajemstvím Vatikánu. Nemůže být svěřeno veřejnosti světa, neboť by to způsobilo světovou paniku." Na Svatodušní pondělí 3. června 1963 Jan XXIII. zemřel. Jeho nástupcem se stal Pavel VI. Několik měsíců po volbě předložili mu fatimské poselství. Také na něho se obrátili s otázkou, co se s ním má stát. Zda-li má zůstat nadále přísně střeženým tajemstvím Vatikánu, či aspoň částečně bude zpřístupněno světové veřejnosti.
Jako papež Pius XII. a papež Jan XXIII. byl i Pavel VI. třetím poselstvím fatimským hluboce otřesen, takže i on přišel k přesvědčení, že tento závažný dokument až na další musí zůstat Vatikánským tajemstvím. Přece však pátral po způsobu, jak by se mohla veřejnost seznámit s obsahem třetího fatimského poselství alespoň částečně. Vatikánská diplomacie rozhodla svěřit některé části určitým osobnostem vysoké světové politiky. To se stalo v letech 1963/64.
Výtah z třetího fatimského poselství dostal k osobnímu studiu též prezident Kennedy, minister premier McMillan a ministerský prezident Chruščov. Hrál velikou roli při anglo-americko-ruské atomové dohodě. Vedoucí mužové obou politických bloků byli obsahem poselství stejně tak hluboce otřeseni jako papežové Pius XII., Jan XXIII. a Pavel VI.

Oslabený a diplomaticky zmírněný výtah poselství je tento:
"Na celé lidstvo přijde veliký trest. Ještě ne dnes, ani ne ještě zítra, ale v druhé polovině dvacátého století. Co jsem pověděla v La Salettě, opakuji dnes tobě: Lidé se provinili a dar, jehož se jim dostalo, nohama pošlapali. - Nikde už není pořádek.
Dokonce i na nejvyšších místech vládne satan a rozhoduje o běhu událostí. Bude umět vniknout dokonce i do špiček církve. Podaří se mu poplést hlavy velkých vůdců, vynalézt zbraně, jimiž možno v několika minutách zničit polovinu všeho lidstva. Ovládne mocné z národů a přiměje je, aby tyto zbraně vyráběli v masách. Nevzepře-li se lidstvo proti tomu, budu já nucena nechat padnout rámě svého Syna, Ježíše Krista. A hle, Bůh bude pak lidstvo trestat ještě tvrději a tíže, než je trestal potopou. A velcí a mocní při tom právě tak zahynou jako malí a slabí. Ale i pro Církev přijde čas nejtěžších zkoušek. Kardinálové budou proti kardinálům a biskupové proti biskupům! Satan vstoupí do jejich řad! A i v Římě nastanou velké změny. Co je shnilé, odpadne, a co odpadne, nemá se zdržovat. Svět bude ohromen.
Veliká, veliká válka připadne na druhou polovinu dvacátého století. Oheň a dým pak budou padat z nebe a vody oceánů se vypaří a zpěněné vlny budou syčet k nebi a všecko se zvrátí, co stojí zpříma. A miliony a milióny miliónů lidí budou hynout od hodiny k hodině a ti, kteří je přežijí, budou závidět těm, kteří budou mrtví. A soužení bude, kam pohled padne, a bída na celé zemi a zkáza ve všech zemích. Hle, ten čas přichází stále blíže a propast se stále zvětšuje a nebude žádné záchrany a dobří zemřou se špatnými a velicí s malými a církevní knížata s jejich věřícími a vládcové světští se svými národy a všude bude vládnout smrt. Satan bude jediný vládce na této zemi.
Bude to čas, který žádný král a císař a žádný kardinál a biskup nečeká, a on přece přijde ve smyslu mého Otce, aby potrestal ty, kteří musí být potrestáni.
Ale později ti, kteří všecko přečkají, budou znovu volat po Bohu a budou Bohu sloužit zase, jako tenkrát, kdy svět nebyl ještě tak zkažen. Volám všechny pravé křesťany a apoštoly posledních časů!
Čas časů přijde a konec všech konců, jestliže se lidé nepolepší a jestliže toto obrácení nepřijde shora, od vládnoucích světa a od vládnoucích Církve. Ale běda, jestliže toto obrácení nenastane a všechno zůstane jak je, nebo se ještě zhorší!
Jdi, mé dítě, a hlásej to. Budu ti při tom pomáhat."

Toto zde uvedené znění bylo uveřejněno v rozličných velikých novinách evropských, aniž Vatikán k tomu co namítal. Protože tedy tento text nijak nedementoval, tj. neprohlásil za nepravdivý, musíme přijít k závěru, že se shoduje a že je pravdivý.
V listopadu 1965 uveřejnily německé noviny Neues Europa - Stuttgart ještě jednou zde uvedený plný text. Hned jsme vyhledali vydavatele těchto novin, pana L.E. a poprosili ho, aby nám sdělil, odkud ten text má. Pan E. nás ujistil, že přímo z Vatikánu.
Třetí fatimské poselství končí vyzváním:
Hlásej to! - To se nestalo a výsledek?
Druhá světová válka, 55 miliónů mrtvých.
Poselství Luciino od P. Augustina Fuertes, uveřejněné v Messagero del Cuore di Maria, září 1961. "Přináším vám svrchovaně důležitou zprávu z Fatimy. Sv. Otec mi dovolil navštívit Lucii. Byla hubená a velmi smutná. Když mě spatřila, pravila: "Otče, Madona je velmi nespokojená, že se nikdo o její poselství z r. 1917 nepostaral. Ani dobří, ani zlí se podle něho nezařídili. Nedbají žádným způsobem o tresty, které jim hrozí.
Věřte mi, Otče, Pán bude svět velmi brzo trestat. Trest stojí blízko před námi. Přijde velmi brzy. Proto je Madona smutná. Otče, řekněte všem, Matka Boží mi to řekla často: Mnoho národů zmizí z povrchu země.Řekněte, že ďábel začíná rozhodující boj proti Matce boží. Ďábel ví, že řeholníci a kněží, opustí-li své vznešené povolání, svedou mnoho lidí do pekla. Máme dva vynikající prostředky: Modlitbu a oběť. Ďábel podnikne všechno, aby nám vzal chuť k modlitbě. Proto se, Otče, musí lidem říci, že nemají čekat, až papež nebo biskupové, farář nebo vrchní představený vydají provolání k pokání a k modlitbě. Teď je na čase, aby každý z vlastní iniciativy, z návodu Matky boží konal svaté skutky a svůj život polepšil!
Matka boží výslovně řekla:
Blížíme se k posledním dnům. Řekla to třikrát. Jindy mi opakovala, že poslední prostředky dané světu jsou růženec a úcta neposkvrněného Srdce Mariina.

Vydal: Rudlap Brno.

3.Po dvou částech, které jsem již vyložila, jsme uviděli po levici Naší Paní, trochu výše, anděla s ohnivým mečem v levé ruce; jiskřil a vyšle-hovaly z něho plameny, které, jako by měly zapálit svět; avšak vyhasínaly jakmile se dotkly záře, která vycházela z pravé ruky Naší Paní směrem k němu: anděl ukázal pravou rukou na zem a silným hlasem řekl: Pokání! Pokání! Pokání! V oslnivém světle, kterým je Bůh, jsme viděli „podobně, jako když se lidé vidí v zrcadle, kolem kterého procházejí“, bíle oblečeného biskupa „vytušili jsme, že je to Svatý otec“. Další různí biskupové, kněží, řeholníci a řeholnice vystupovali na strmou horu, na jejímž jejímž vrcholku byl velký kříž z hrubých kmenů, jako z korkového dubu s kůrou; dříve než sem Svatý otec dospěl, procházel velkým polorozbořeným městem, rozechvělý, s kolísavým krokem, zkroušený bolestí a trýzní se modlil za duše mrtvol, které na cestě potkával; když došel na vrchol hory a padl na kolena u paty velkého kříže, byl zabit skupinou vojáků, kteří na něho vystřelili několik ran z pušek, několik šípů; stejně tak zemřeli jeden za druhým ostatní biskupové i kněží, řeholníci, řeholnice a různé světské osoby, muži i ženy různých tříd a postavení. Pod dvěma rameny kříže stáli dva andělé, každý s křišťálovou nádobou v ruce, zachycovali krev mučedníků a zalévali jí duše, které se přibližovaly k Bohu.